diary

christmas is such lovely time

2. prosince 2013 v 22:02 | rebelle fleur
DECEMBER
make my wishes come true

Už to přichází, vánoční čas. Města jsou vyzdobená světélky a náměstí zdobí vánoční stromky. V obchodech zní vánoční hudba. Jak to někdo nemůže milovat? Je mi jedno, že je venku zima, stejně si přeju aby byl sníh a já mohla jít na dlouhou procházku se psem, tou krásnou bíle zdobenou přírodou a pozorovat padající vločky. Čas, kdy nám začínají zimní prázdniny, celé dny se můžeme válet v posteli v pyžamu v teplých ponožkách,jen koukat na pohádky a jíst cukroví. Moje postel je pokrytá světélky, dveře zdobí jmelí, nástěnku vánoční boty a na okně mi nechybí ani svícínek se santou.

Když jsme byli děti, byli pro nás vánoce vyjímečnější. Věřili jsme tomu, že přijde ježíšek a přinese nám dárky, dokuď nám učitelka ve druhé třídě neřekla, že žádný ježíšek neexistuje a vzala nám všechny naše dětské iluze. Možná je pravda,že vánoce, když jsme byli děti byli kouzelné a nejhezčí. Ale myslím si, že část těch všech pocitů v nás pořád přebývá. Já si každé vánoce hrozně užívám. Vánoční atmosféra je k nezaplacení.

Sice nemůžu uvěřit tomu,že už je skoro konec roku. Příliš rychle to uteklo, ale třeba je to dobře. Pořád doufám, že rok 2014 bude mnohem lepší jak tenhle. Vím, že je to naivní, ale pro mě nový rok přináší nový začátek, šanci něco změnit a doufám, že se mi to povede. Přeju vám, ať se vám tyhle vánoce splní všechna vaše přání a ať na nový rok dokážete změnit, cokoliv chcete. Užívejte si tyhle svátky a nebuďte ve stressu, jsou jen jednou za rok.

Ella

long story,wait for the movie.

4. listopadu 2013 v 20:07 | rebelle fleur
Pétales

Zamilovala jsem se do písničky read all about it,tak si jí pro zpříjemnění článků můžete pustit zde.

Chtěla bych shrnout, co se dělo za poslední tři dny. Myslím, že to byli nejrušnější dny za celý předchozí měsíc. Obvykle jsem byla zavřená pořád doma, ale teď jsme vyjímečně každý den s mamkou něco podnikli. Měla v práci volno, tak jsme si udělali takovou menší dámskou jízdu. Začalo to v sobotu, vstávali jsme v půl deváté a jeli jsme do Písku. Jeli jsme tam hlavně kvůli tomu, aby mamka dala do opravny zrcadlovku, která jí přestala zaostřovat. Ovšem nakonec se z toho vyklubal celodenní výlet.

I disgust myself.I hate mirrors.

29. října 2013 v 21:11 | rebelle fleur
Nejdřív bych se chtěla moc omluvit, za to, že jsem to tu tolik zanedbávala. A taky bych vám chtěla poděkovat, že jste můj blog i přes neaktivitu stále navštěvovali a návštěvnost se místo klesání spíš zvedla. Jsem vám vděčná za dosáhnutí 2000. Vím, že to není moc, ale pro mě to znamená hodně.

Co se stalo za poslední dny? Přijde mi, že je všechno ve starých kolejích. Škola zatím pořád stojí, neshořela. Nevím o ničem, co by se podělalo a nebo naopak zlepšilo. Všechno se drží na té stejné vlně. Kromě pár zásadních věcí.

Začala jsem hubnout. Byla to pro mě velká výzva. Tolikrát už jsem se pokoušela, ale nikdy to nevyšlo. Nedávno jsme si s mamkou řekli, že začneme společně hubnout. Přijde mi vážně skvělé, že na to nejsem sama a že se můžeme vzájemně podporovat. Dneska je to myslím devátý den. Den ode dne je to jednodušší, den ode dne se cítím mnohem líp. I když si hodně lidí myslí, že to nedokážu, vim že ano. Začala jsem každý den cvičit, jím málo a zdravé věci a kupodivu už se mi podařilo shodit tři kila, ale to je samozřejmně jenom začátek.Řekla jsem si, že si letos k vánocům nadělím krásnou postavu, nic jiného mi neudělá tak velkou radost.

Dost aktuální téma je také střední škola. Dlouho jsem tápala a vůbec netušila,kam bych chtěla jít. Jednou to byla střední škola, obor bytový desing, poté střední obchodní škola, obor cestovní ruch až jsem došla k závěru, že nejlepší škola pro mě je hotelovka. I když jsem přemýšlela i nad jinými možnosti, ráda bych šla na hotelovou školu do Mariánských lázní, něco jako nesplněný sen.

Stejně nedokážu uvěřit tomu, že už jekonec října. Přijde mi to jako kdyby ty dva měsíce od prázdnin uběhli lusknutím prstu. Za chvilku jsou milované vánoce. I když jsem každým rokem starší, stejně se každý rok těším, až budou v televizi na vánoce dávat vánoční filmy a pohádky. Kdo by to nezbožňoval. Měla jsem velkou radost z toho, když jsem zjistila, že letošní vánoční prázdniny potrvají 16 dní. Letos by jsme měli jet na týden na hory do Rakouska, takže jsem neskutečně natěšená. Víc už to asi nejde.

Jinak u nás ve třídě se teď právě řěší třdní trička. Potom, co jsem viděla všemožné kombinace, nemůžu říct, že se mi nějaké líbí. Všechny jsou kýčovité a trapné. Nejradši bych byla černá ovce třídy,co ho mít nebude, než být pro smích celému národu. Navíc se stejně nikdy nedokážeme domluvit a vlastní názor je tam vlastně úplně tabu, protože nás stejně zase přehlasuje většina. Nerada chodím do naší třídy, je tam pár skvělých lidí, ale z většinou si nemám skoro co říct a abych byla upřímná, už se těším až odejdu. Někdy na jaře, nebo v červenci se má konat vodák. Už teď jsem smířená s tím, že nikam nejedu. Nemáme dobrý kolektiv a nedokážeme se dohromady bavit, vím, že by proběhlo možná pár ošklivých hádek a vůbec bych si to neužila. Radši si budu týden válet šunky doma, než někde s lidma, kteří pro mě nemají absolutní význam.

Just do it.!

i feel lost inside myself

7. října 2013 v 23:47 | rebelle fleur
K zpříjemnění čtení si můžete pustit heartbreaker.
Nikdy dost dobrá.Nula, ošklivá, tlustá, hloupá. Někdy mi přijde, že jsem jen chyba. Velký omyl co se stal. Nic si nezasloužim, protože nejsem dost dobrá pro nikoho, pro nic. Pro všechny jenom ubohé nic. Přijde mi,že jsem na všechno sama, že už na mě nikomu nezáleží, protože komu by taky mohlo? Pořád jen opakujete nic mi není, jsem v pohodě. Přitom si jen lžete. Nejste v pohodě a potřebujete obejmout, nebo aby k vám někdo přišel a řekl ,že tu pro vás prostě je.

Uvnitř umíráte a hledáte pomoc, ale nikdo tu není. Bojujete sami se sebou a s pocity samoty. V jednom kuse posloucháte depresivní písničky a brečíte u dojemných filmů s velkým kýblem čokoládové zmrzliny. Někdy je dobré být sama, přemýšlet o vašem životě, o svých rozhodnutích, o chybách. Někdy litujete, je vám smutno, ale pokaždé se to obrátí v dobré a všechno to špatné začne dávat smysl. Protože kdyby se nestalo to špatné, nikdy by se nestalo to, co vašemu životu začne dávat smysl.

Přátelé mizí, lidé, kteří pro vás znamenali strašně moc se stanou neznámými se vzpomínkama. Vzpomínky zůstanou v srdci navždy, nikdy neumírájí a někdy je víc smutné pomyšlení na ty šťastné chvíle, než na ty smutné. Lidé odcházejí a nový přicházejí. Nic netrvá věčně, nejsme v pohádce, kterou si můžeme pouštět donekonečna. Nic netrvá věčně, i ta pitomá kazeta se může rozbít.

Nikdy nebudu perfektní. Nikdy nebudu taková, jakou mě chtějí ostatní. Chci být jen sama sebou, nechci aby někdo řídil můj život. Nikdy nebudu dělat, to co chtějí ostatní. Nikdy jsem taková nebyla a nehodlám si na to zvykat. Každý má své chyby, které ho dělaí vyjímečným,tak proč je měnit ? Možná nad sebou někdy pochybujeme, ale kdo ne? Někdy se cítíme strašně, jako kdyby byl celý svět proti nám, v jenže jsou to jen špatné dny, ne špatný život. Ale jak se říká - život je hra a můžeš být buď hráč, nebo hračka!

shrnutí posledních dnů

23. září 2013 v 19:53 | rebelle fleur
Girl
Dneska jsem se dokopala k napsání článku, kde bych chtěla shrnout posledních pár dní.

čtrvtek
Asi začnu tím, že jsem od středy do konce týdne byla doma. Ve středu ráno, když jsem s velikým ''nadšením'' vstávala do školy se mi udělalo hodně špatně. Bolelo mě břicho a tak jsem ukecala mamku, jestli můžu zůstat doma. Nakonec se to do večera zlepšilo až na takový stupeň, že to vypadalo, že mi ráno ani nic nebylo a chtěla jsem se ''vyhnout'' nějaké písemce. Opak je ovšem pravdou. Už bych se ale mohla dostat ke čtvrtku. Každých čtrnáct dní ve čtvrtek chodím k doktorce,takže jsem taky zůstala doma. Místo toho, abych ležela a takzvaně odpočívala jsem se do toho pustila a opět přestěhovala celý pokoj. Zabte mě někdo, ale já prostě nesnesu stereotyp. Přesto vím, že za měsíc to bude ta stejná písnička a nábytek poputuje zase ze strany na stranu pokoje, dokuď to nebude perfektní.

13.září 2013 | friday is my day

13. září 2013 v 23:47 | rebelle fleur
Jak jsem minule psala, že půjdu dál a nechám to být, tak se mi to začíná docela dařit. Snažím se všechno brát co nejvíce s nadhledem,směju se s ostatními a dělám jako by on už neexistoval. Myslím, že to tak bude lepší. Cítím se mnohem lépe a připadá mi, že se teď můžu už konečně nadechnout. Život se má brát s humorem. Nehodlám být takový typ, který sedí v koupelně na zemi s žiletkou a tvrdí jak má těžký život. Kluk není to nejdůležitější na světě a navíc, kolik jich ještě bude, tohle nebyl první ani poslední. Bože. Nevyšlo to teď, vyjde to příště, neřešit nic všechno jak cigáro típnout.

Dneska jsme ve škole řešili - střední školu, přihlášky,známky a podobně. Přišlo mi,že nás učitel akorát stressoval. Teda nevím jak ostatní, ale já měla knedlík v krku, žaludek jak na vodě a místo toho, že už jsem skoro rozhodnutá, jsem mu tvrdila,že ještě nevím a to jen z toho důvodu,že jsem nechtěla, aby mě tam předevšema shodil. Pořád se sice nemůžu rozhodnout, ale strašně ráda bych šla na hotelovku do Mariánských lázní. V listopadu je den otevřených dveří, tak se tam pojedu s našima podívat a taťka asi zažije trochu té nostalgie. Nevím, co od toho mám čekat, ale popravdě se strašně těšim.

Mimochodem jsem jediná, nebo jste taky nedočkavý na upíří deníky? the originals? pretty little liars? a tak dále. Já jsem samozřejmně nelenila a mám všechno poznamenané v diáři. Koho by to zajímalo ,tak jsem do menu dala data kdy určité díly seriálů vycházejí. Poslední věc je ta, že jsem se vás chtěla zeptat, jestli by jste mi někdo neporadil nějaký dobrý film, nejlépe nějakou komedii. Kdyžtak pište do komentářů, budu vám strašně vděčná. Zatím se s vámi loučím a také přeji příjemně strávený víkend.

Tumblr

9.září 2013 | Why do the people I love always leave me?

11. září 2013 v 14:41 | rebelle fleur
reality through mag | via Tumblr
Aby se vám lépe četlo, můžete si pustit mojí nejoblíbenější písničku Wrecking Ball.

Neměla jsem chuť se s někým bavit, neměla jsem chuť se smát a dělat jak jsem šťastná když to nebyla pravda. Chtěla jsem domů, chtěla jsem pokoj od všech lidí, měla jsem chuť brečet, ale nemohla jsem.

Pochopila jsem, že až když někoho ztratíš si uvědomíš jakou pro tebe měl cenu. Začneš vzpomínat na všechno, co jste prožili. Na to, jak jste si psali dlouho do rána. Na to, jak tě naposledy obejmul. Pak vidíš jak je bez tebe šťastný, jak mu nechybíš a už se ani neznáte.Ta chvíle, kdy si uvědomíš, že ti to vlastně není jedno. Nejhorší je na tom to ,že jsem ho sama nechala jít, že jsem mu řekla, že mu bezemně bude líp, jen proto, že jsem se bála zamilovat. Tolik jsem se bála, že to zraní třetí osobu, že jsem radši zranila sebe. Chtěla jsem aby byl šťastný s někým jiným a teď mě to hrozně bolí, když vidím jak je mu to jedno, že ho už nezajímám. Hrnou se mi slzy do očí, ale jen se usměju a všem tvrdím, že mi je 'fain' i když není.

Bolest lidi mění a čas neléčí, jen se s bolestí naučís žít.
Stay strong, stay fucking strong.

Někdy bych si přála antivirus do srdce,ale když bych chytla trojského koně, celý systém se stejně zhroutí. Miulost už nezměním, chyby neopravím, čas nevrátím, musím jít dál a doufat, že tohle je nový start. Nebudu obracet další listy, zavřu celou knihu a začnu číst novou.

2.září 2013 | school suck

2. září 2013 v 21:16 | rebelle fleur
Vstávání v šest hodin ráno, nesnesitelný zvuk budíku, školní chodby, školní zvonek, hodinový proslov ředitele,nesmyslný rozvrh,poznámky, taháky, falešný lidé, školní dilinky. Stačil mi jeden den na to, abych zjistila, že jsem měla důvod, proč jsem se tam netěšila. První den a já jsem nevyspalá, protivná,ve stressu a pocit toho, že se od zítra s plným nasazením učíme je vážně k nezaplacení.Myslím ,že dnes to stačilo a od zítra by mohli být zase prázdniny.

Dnes se ve mě nahromadilo tolik hezkých a taky nehezkých pocitů. Byla jsem šťastná, že jsem zase viděla svoje kamarádky, ale ten pocit štěstí se změnil hned jak jsem zahlédla matikářku a 'nezmiňované osoby'. Po dlouhé době jsem si vzala džíny a vysoké podpatky. Šla jsem po chodbě a cítila, jak mě probodává milion pohledů ze všech stran. Nahodila jsem nepřístupný výraz a šla dál. Když potkáte lidi, kteří vám znepříjemňovali každou volnou sekundu ve škole, není to moc příjemné. Přemýšlela jsem jestli mám vzít ten podpatek a vomlátit jim ho o hlavu, ale dneska jsem neměla náladu na nějaké příliš velké drama, tak jsem se radši těm ubohým nickám vysmála do obličeje a vykračovala si po té dlouhé chodbě dál. Byl to hezký pocit.

Nedávno jsem tak přemýšlela o tom, jak všechny holky na konci deváté třídy brečí, že se jejich slzy promění v niagárské vodopády. Já vím, že z mé strany nespadne ani jedna kapka. Budu ráda, že ty lidi už nikdy neuvidím (s vyjímkou nejlepší kamarádky a dobrých kamarádek, se kterýma se budu vídat neustále) , že se můj život změní a budu moct začít někde jinde s čistým štítem.

I když to nebude snadné a nikdy to nebylo v popisu mojí osobnosti, tak se hodlám tenhle rok zlepšit a dám do učení asi veškerou energii. Nechci zahodit svojí budoucnost kvůli mojí lenosti a času stráveném na notebooku. Tak i vám přeju, ať se vám daří a ať dosáhnete všech svých cílů.


rebelle fleur

jak vystřižené s horroru

1. září 2013 v 2:51 | rebelle fleur
Fotos de Fuck love

Spokojeně jsem dokoukala film a říkám si, že když nejsem ospalá, tak bych mohla jít uklízet, abych to nemusela dělat zítra. Vkročila jsem do předsíně, stisknula vypínač, najednou vyletěli jiskry a všechno zhaslo. Vypadl proud. Já stojím uprostřed tmavé temné místnosti, nikde ani náznak světla. V tu chvíli se mi začali klepat ruce, nohy, sevřel se mi žaludek a nemohla jsem pomalu ani dýchat. Přišlo mi to jak scénka vystřižená s horroru k tomu ta atmosféra třetí ranní hodiny. Vypadne proud, ty se ho zkoušíš nahodit a najednou za tebou někdo stojí s nožem v ruce. Ano, takhle jsem se cítila. Byl to hrozný zážitek.Přesně tohle se mi stalo asi před deseti minutama. Maminka mi ráno pogratuluje za krásné noční probuzení. Poslušně hlásím,že proud už funguje, ale já mám knedlík v krku a dneska to už na spánek nevidím.

i'm prada, you are crocs

31. srpna 2013 v 0:59 | rebelle fleur

Nasadila jsem si sluchátka, zapla lampičku,vyčesala vysoký culík, vzala banánovo čokoládový fornet a jdu se vrhnout na psaní deníčkového článku.Je docela ponižující psát tento článek asi po sté a neustále mazat,ale tak aby se neřeklo,tak už to dopíšu.

16.srpna 2013 | drink pepsi, be sexy

16. srpna 2013 v 1:16 | rebelle fleur
Proč vlastně dychtivě prahnem po tom, aby nás lidé,kteří nás nezajímají měli rádi? Proč žárlíme na lidi, kteří nám technicky vzato jsou úplně ukradení? Nevím,jak to máte vy, ale já určitě takto. Dám příklad - Když někdo popřípadně pořádá oslavu narozenin. Vím, že bych tam nešla, ale i přesto mě hrozně naštve, že nejsem pozvaná. Lepší je být pozvaná a odmítnout, než nebýt pozvaná vůbec. Ani nevím, proč jsem to vytáhla. Dneska se naskytla jistá situace. Po dlouhé době, jsem nebyla na onom místě a všichni se bezemě obešli. Všem je jedno, že tam nejsem. Jsou v pohodě a utužují přítelský vztahy, kupujou si dárečky a na fb umísťují společné fotky. Asi je to žárlivost. Není na co žárlit, když za čtrnáct dní ani jednu tu osobu neuvidím ,ale hrozně mě to uvnitř zatěžuje. V jednu chvíli nadávám, jsem naštvaná a na druhou stranu se směju tomu, jak je někdo trapně ubohej a na třetí stranu, jestli nějaká vůbec existuje si říkám - co jsem udělala špatně? Proč mezi ně nezapadám?

Tumblr
________________________________________________________________________________________________________
Omlouvám se za emoční výpadek na úvodu,teď už jdu k věcem, které jsem chtěla sdělit. Jsem na sebe naštvaná. Jsem naštvaná, že jsem nezačla už když jsem na to poprvé pomyslela. Už mě nebaví neustále jíst, válet se u notebooku a nic nedělat. Chci už konečně zhubnout. Vím, že dokud nebudu o deset kilo lehčí, nebudu nikdy štastná. Proč vidím štěstí jen ve štíhlosti? Proč mi to připadá jako jediný smysl života? Jako kdybych doteď byla doslova zatracená. vím, že jestli zhubnu, lidé mě začnou mít rádi, že si mě začnou všímat, že mě budou obdivovat a že mě nebudou pomlouvat za to, jak vypadám. Přeju si se sebou něco udělat. Doteď jsem nebyla připravená, ale teď už jsem odhodlaná pro hubenou postavu udělat všechno, co budu moct. Už nikdy nechci skončit na dně a být tak zoufalá jako kdysy. Už nikdy nechci vypadat, jako kdysy. Chci nový začátek a toho dosáhnu jen tím ,že se změním.Věřím sobě a konečně si jdu splnit své sny. Nikdy neprohraju, vyhraju už jednou provždy.

Druhá věc, nad kterou jsem se chtěla pozastavit je škola. V září začne můj poslední rok na základní škole. Budu muset hodně bojovat, abych dostala, co chci .Budu muset dřít a snažit se. Bude to strašně těžký, už jen pro to, že nevím, co bude dál. Nejsem rozhodnutá, ale kdo by byl? To je jako když se vás někdo zeptá na konec filmu, který jste vlastně ani neviděli. Jak se má čtrnáctiletá slečna rozhodnout o tom, co chce dělat do konce života. V dětství to bylo jedoduché - chtěla jsem být herečkou, zpěvačkou nebo modelkou,ale to byli jen těžko vyplnitelné dětské sny. Teď musím uvažovat reálně a popravdě v hlavě si nedokážu pořádně srovnat, čeho chci dosáhnout a jak. Škoda, že nemám nějaký scénář, podle kterého budu žít a budu vědět, že skončí happyendem.

můj život, moje hra

10. srpna 2013 v 0:12 | rebelle fleur
fashionista | via Tumblr

Tenisky jsem vyměnila za podpatky,hračky za kluky,lízátka za cigarety. Kam se poděla ta holka, co řekla, že podpatky nikdy nosit nebude? kam se poděla ta holka, co říkala, že nikdy nezkusí cigarety a alkohol? Kam se poděla ta holka, co říkala ne? vyrostla, změnila se a je pryč. Někdo říká, že jsem se změnila k lepšímu, někdo řekne opak a mě přijde, že jsem pořád ta malá holka, která brečela kvůli tomu, že jí nějakej bezcita zbořil bábovičku. Žiju svůj život, někdy jdu přes mrtvoli, ale to každý.Nikdy nechci dopadnout tak, aby mi někdo nalinkoval jak budu ten život žít a jak se budu chovat. Život je moje hra. Někdy sice prohrávám na celé čáře, ale někdy jsem vítěz. Některé okamžiky nám berou dech a pro ně má cenu žít. Vždycky je důvod, proč žít, i když je to jen vůně květin. Se svým svědomým žiju já a ať udělám cokoliv, je to můj problém. Mám alergii na lidi, co mě řeší. Co řěší můj život. Ať si obujou na chvilku moje boty a projdou si vším, co já. Třeba by konečně pochopili, proč jsem taková jaká jsem. Lidé nás soudí za rozhodnutí, které jsme udělalil,ale nevidí, jaké jsme měli možnosti a z čeho jsme vybírali. Jsem jenom člověk.Nikdo není a nikdy nebyl dokonalý, každý dělá chyby, protože je to lidské. Než začnete člověka soudit, tak si nejdřív zameťte před svým prahem.

v zajetí super drbny

7. srpna 2013 v 21:05 | rebelle fleur
-♥gossipgirl♥- | via Tumblr

Zdravím vás. Dlouho jsem se zase neozvala.Sama nevím proč. Mockrát jsem chtěla a vlastně mi pak ani nezbyla nálada, ale jsem tady. Nadpis článku mluví za vše. Už asi třetí den jsem se ocitla v zajetí super drbny. Začínám být na tom seriálu závislá stejně jako na čokoládě a coca cole a to už je vážné. Denně zkouknu jedenáct dílů a pořád mám potřebu koukat na další a další.Ale to nemění nic na tom, že ten seriál zbožňuju a Chuck s Blair prostě musí být spolu.Je to osud.Ano, vážně ze mě padají dneska moudra.Sedím, jsem ospalá a z čeho vlastně? z dnešního nicnedělání? z těch dnů strávených v posteli? dala bych si facku. Takhle si užívám prázdniny? Už se těším, až se nás milá pani učitelka na češtinu donutí napsat sloh o letním zážitku. Co budu psát? Mám jí napsat o mé neodolatelném vztahu s mojí ledničkou a postelí? Mám snad psát o tom, že jsem celé léto byla na brigádě a když jsem měla volno, tak jsem spala? Myslím, že tohle nechce slyšet.


Mám deprese.Už je devátého srpna. Kde je ten měsíc a čvrt? Kam se poděli prázdniny. V září nastupuju do deváté třídy. To by nebylo tak hrozné.Horší jsou ty lidé tam, nesnášim je a oni to vědí.Nesnášim každičkou známku jejich existence. V některých případech bych si přála být jako Blair - královna - tvrdá a chladná, která vládne železnou rukou. Lidé o mě tvrdí, že jsem namyšlená a zlá, když mě poznají tak tvrdí opak. Nesnáším,když mě někdo soudí, aniž by mě poznal,ale jestli o mě mají všichni takovéhle mínění, dám jim k tomu aspoň důvod. Řekla bych-vítej moje nové já, sbohem stará Elle. Nemůžeš lidi přimět, aby tě měli rádi, ale můžou se tě aspoň bát. Každý den je šance změnit svůj život a tentokrát se té šance chopím. Život je tvrdý a já budu taky. Až skončim, všichni budou znát moje jméno.

i blog about you

28. července 2013 v 0:44 | ellie monroe
dress | via Tumblr

Deníčky píšu velice nerada a velice málo,ale myslím, že by bylo taky pěkné se něco dozvědět z mého osobního 'dokonalého' života.Pro začátek bych asi řekla, že polovina léta už je za náma, z toho teprve poslední týden se dal brát jako letní. Sice 40 stupňů je hodně,ale lepší to, než celé léto nosit svetry. Každý píše jak so léto užívá, všichni vkládají funny videa na youtube, skoro každý jezdí na dovolenou a je s kamarády, ale já jsem na brigádě. Jak se říká - skončí škola, začíná brigáda. Na jednu stránku jsem ráda, že mám tu možnost si vydělat nějaké peníze a koupit si za ně cokoliv chci, ale zase nemám žádné prázdniny. Když mám jeden nebo dva dny volna, nejdu ani ven,celé je prospim a proležim u seriálů, protože jsem unavená a všechno mě bolí.

Nedokážu si představit, že v září začíná škola (vězení, bohnice, ústav) nazvěte si ho podle svého gusta. Někdy si říkám, proč to neudělají obráceně? Proč prázdniny nemůžou trvat deset měsíců a škola jen dva? Škoda, že na to není zákon. Jinak začala jsem se znovu dívat na gossip girl. Už jednou jsem byla do tohohle seriálu blázen, ale pak se ten děj tak zamotal, že už jsem se v tom přestala orientovat a přestalo mě to bavit, ale chci tomu dát novou šanci a strašně mě baví každý díl, i když to vidím už po druhé:3

Konečně jsem se odhodlala a deaktivovala jsem si facebook. Nejdřív jsem si založila nový a tam jsem si chtěka přidávat jen lidi, které mám doopravdy ráda, s kterýma chodím ven a které osobně znám a pak mě někdo nahlásí jako fake? Lidi by se měli probrat. Nakonec jsem deaktivovala i starý facebook i nový. Už mě to tam ani nebavilo .Celý den sedět a jet myší dolu, jestli nenarazím na hlavní stránce na něco zajímavého. Už ze zvyku když přijdu domu ,hned du zkouknout facebook ,ale ted nemůžu, cítím hroznou prázdnotu. Popravdě mě strašně moc štve, že můžu facebook znovu obnovit. Chtěla bych ho zrušit napořád. Byla jsem hrozně závislá. Mohli by vytvořit speciální odvykačku. Snad už jsem přišla k rozumu. Zrušíš si facebook a lidi hned zapomenou ,že existuješ. Doufám, že mě ostatní na chvilku vynechají ze svých životů, přestanou řešit jak se oblíkám, jak se maluju, jak se chovám, jak mluvim, s kym se bavim. Pořád je to můj život, moje chyby,moje problémy a ostatním je do toho velké hovno.

A ta největší perla tohohle článku. Mám tu nejúžasnější mamku. Zařídila si kvůli mě volno v práci a zítra pojedeme do aquaparku. Těšim se na divokou řeku,výřivky a tobogány:3 Bude to veliký relax. Beru mamku jako svojí kamarádku, bude spousta srandy a ta cesta bude divoká. Autovej párty háááááárd♫ Před chvilkou jsem dovypálila cédéčka. Jedeme do aquapalace do Prahy a na celý den, normálně ani nedospim, jak jsem natěšená. Do toho v pondělí narozeniny a já jsem vážně šťastná. SMILE.SMILE.SMILE.

Smějte se a užívejte si prázdniny.S láskou ELLIE MONROE.

my happiness needs chocolate

20. července 2013 v 23:08 | ellie monroe
Untitled

Každý den nemůže být dokonalý,plný úsměvů,síly a nadějí. Nesnáším ty dny, když jsem sama doma a nutí mě to přemýšlet nad chybami, které jsem udělala, nad věcmi, které jsem řekla, nad lidmy, které jsem opustila a někdy i nad slzami, které jsem upustila.

Sedím se sluchátkama v uších a slzy se mi tlačí do očí.Mám snad důvod brečet? co dělám špatně? Nesnášim tu holku, kterou jsem se stala. Někdy se rozhoduju, jestli si vyberu tu světlou, nebo tu temnou stránku.Jestli budu hodná, nekomplikovaná, citlivá a dokonalá nebo jestli si nenechám nic líbit,budu tvrdá a bez citů.

Mám chvíle, kdy bych si přála někam hodně daleko odjet. Nechat minulost a všechno špatné zamnou. Začít odznova, někde kde mě nikdo nezná, kde by mohlo být moje nové já samo sebou.Čím víc se blíží konec prázdnin, tím větší mám strach. Nechci tam znovu. Do té školy, potkávat ty lidi, kteří mě budou chtít stáhnout na samé dno. Bojím se každého nového dnu. Poslední školní dny byli těžké. Lidé, kteří mě uráželi a léčili si na mě svoje komplexy, lidé,kteří si nadávkami zvyšovali svoje ego. Nejvíc mě mrzí, že ty osoby bývali mému srdci nejbližší a hodně pro mě znamenali.Je mi líto, že jsem strávila příliš času s lidmi, se kterými jsem neměla být ani sekundu.

Večer jsem si sedla ve tmě na studené schody před barákem. V ruce cigaretu a koukala jsem na hvězdy a měsíc. Všude to krásné ticho, jen v mé hlavě se honilo tisíce myšlenek.Vzpomínky zůstávají navždy a šrámy na duši taky a to mě ničí.

summer holiday bitches

4. července 2013 v 23:31 | ellie monroe
Možná jste si mohli všimnout, že jsem smazala všechny deníčky, co tu byli. Smazala jsem všechny články a přidala je znovu do tohohle měsíce.Možná se ptáte proč? Ráda vám odpovím. Vykašlala jsem se na challenge po pár dnech, protože mi nefungoval internet, do toho bylo opravování známek a já od devátého června nic nepřidala,ale blog rušit nechci. Nechci si zakládat nový. Chci tenhle někam dostat. Psát kvalitní a dobré články, které budou lidi bavit. Budu se snažit už, co nejvíce přidávat.Podle toho jak to budu samozřejmě zvládat, protože mám přes celé prázdniny brigádu a když se večer vracím domu, jsem ráda,že si lehnu,ale aspoň se o to pokusím.

palosfoto -

A jinak, co se děje nového v mém životě.Takže můžu říct, že vysvědčení jsem projela na férovku.Nemám ráda fyziku a matematiku, nejdou mi počty a taky jsem na to dojela. Fyzika za čtyři a matika za 3. Jinak samé jedničky a dvojky. Jsem na sebe naštvaná, ale v prvním pololetí devítky musim mít prostě vyznamenání. Naši mi zato slíbili plazmu a paříž. Tohle přece nemůžu jentak promarnit.Aspoň, že mám tak skvělou motivaci.

Z jiného soudku.Dneska jsem konečně začala s dietou a cvičením.Udělala jsem si velký plán. Jillian Michaels 30 day shred a 30 ti denní výzvy,které jste jistě zahlédli na facebooku - na dřepy a břišáky.Snad mi to vydrží, ale pro mě je úspěch už ten první den. Začátky jsou nejtěžší, ale věřím ,že za dva týdny a za měsíc bude všechno jednodušší. Už jsem to jednou zažila,pak to jde samo, jak v zaběhnutých
 
 

Reklama