Listopad 2013

dabing, nebo originální znění s titulkami?

11. listopadu 2013 v 19:41 | rebelle fleur |  articles on the subject
Pro tentokrát mě téma týdne docela slušně rozesmálo. Zrovna jsem se chystala napsat bouřlivý článek, kde si zanadávám na český dabing a hrozný překlad. Nakonec jsem rozepsaný článek vypla a rozhodla se, že místo deníčkového článku se zaměřím vesměs na téma týdne.

U mě s jistotou vedou titulky. Dříve jsem se vztekala, že je nestíhám číst a zároveň sledovat film a teď je to naprosto naopak. Nemůžu náš český dabing vystát. Je něco jiného, když se na film napoprvé kouknete s českým dabingem a ne v originále, s tím nebude takový problém, jako když jste zvyklí koukat na váš oblíbený film v originále s titulky a pak vám to někdo pustí česky. Je to k zbláznění a jste akorát znechucení a zklamaní.

Myslím ,že se obrátím k názorné ukázce. Jsem milovníkem filmu Hunger Games, viděla jsem ho sice mockrát, ale pořád ho prožívám se stejným zápalem, jako kdybych ho viděla poprvé. Někdy si u filmu ani neuvědomuji, že čtu titulky a přijde mi ,že tam žádné nejsou a herci mluví česky. Jelikož je dvacátého premiéra druhého dílu a já hrozně chci jet na půlnoční premiéru,tak jsem slíbila mamce,že se na to spolu podíváme. Ovšem jsem netušila, že to stáhla česky. Hned jak jsem slyšela hlas Katniss, Prime a kohokoliv jiného, bylo mi hrozně. Povíšené hlasy, opačné emoce, neboť dokonce náznak smíchu, kdy se to nejméně hodilo a překlad to naprosto dodělal, to doslova. Chvilku jsem naštvaně seděla a nedokázala se soustředit na obrazovku, vadilo mi to a film se mi nelíbil. Miluju anglický originál, kdy vidíte přesné emoce postav a najednou vám dají na podnose český dabing, kvůli kterému se vám chce brečet. Přeříkáte si věty a v hlavě vám běhá spousta myšlenek, že je to celé úplně špatně. Nevydržela jsem ani patnáct minut filmu a musela jsem odejít. Nikdy bych nevěřila, že dabing může změnit téma celého filmu a popřípadě ho zkazit. Anglický originál, je anglický originál.

Tímto nechci říct, že každý česky nadabovaný film je hrozný. Věřím, že není jednoduché trefit se všem do vkusu. Ale když vám někdo k dvacetileté postavě přiřadí hlas dvanáctiletého dítěte, tak to není koukatelný i kdybyste sebevíc chtěli. Koukáte se na film, který je svým způsobem dobrý, ale víte, že je tam něco v nepořádku a ten hlas vás ruší. Výhody dabingu jsou asi pro lidi, kteří jsou zvyklí při filmu něco dělat, třeba psát, uklízet a podobně. Také se hodí pro děti, lidi, které zkrátka nebaví číst u filmu titulky a nebo je jednoduše nestíhají. Titulky jsou vhodné, pokud máte alespoň malou znalost jazyka, a zkrátka máte radši originální znění. Prožíváte přímé emoce, pocity herců, jaké jsou v opravdovém znění. Lidém, kteří jsou již na titulky navyklí, už tolik nepřijde,že tam nějaké jsou a v půlce filmu si je ani neuvědomují. Vím ale, že sto lidí, sto chutí a každý má naprosto jiný názor. Proto bych se chtěla zeptat vás. Máte raději originální znění s titulky nebo dabing? Nebo jste vůči takovým věcem naprosto neutrální?


She is my bestfriend. Hurt her,and you'll die.

10. listopadu 2013 v 11:57 | rebelle fleur |  articles on the subject
Úvaha na téma přátelství.

Co je vlastně pravé přátelství? Existuje vůbec? Můžeme si být jisti lidmi, kterým věříme ? Plno nezodpovězených otázek, na které celý život hledáme odpovědi. V minulosti mělo přátelství mnoho větší váhu než teď. Nebylo plné intrik, přetvářky a faleše. Když jste měli svoji nejlepší kamarádku, mohli jste jí říct cokoliv a byli jste si vždycky jisti, že tajemství zůstanou v bezpečí. Někdy se stane, že najdeme tzv. svou spřízněnou duši. Znáte se chvilku a přijde vám, že se znáte celou věčnost. Rozumíte si, máte rády stejné věci, stejné lidi, máte stejné vlastnosti a nejdůležitější v přátelství je důvěra. Bez ní by nejlepší přátelství fungovat nemohlo. Ale potom jsou tu ta "přátelství", ke kterým je potřeba přidat uvozovky.Ne nadarmo se říká přátele si drž blízko a nepřátele ještě blíž. Ale o tom jsem teď mluvit nechtěla. Jde tu spíš o přátelství,které fungují na principu, že se dotyčný ozve jen když něco potřebuje, nebo kvůli popularitě.Spousta přátelství mají negativní motiv.Zažila jsem spoustu holek i kluků, co si na kamarády jen hráli, nebo jen neměli koho jiného, tak ze sebe falešně dělali ty nejlepší kamarády.Kamarádů za život poznáme mnoho a mnoho jich vystřídáme.

V téhle věci bych řekla, že kluci mají navrh. My holky jsme vážně zajímavá stvoření. Jsme snadno urážlivé, žárlíme když se naše kamarádka baví i s nikym jinym, přebíráme kamarády nepřítelkynim a podobní věci. Nikdy se nestane,že by jsme se my holky dokázali bavit všechny dohromady. Spousta holčičích nejlepších přátelství spočívají v tom, že obě nesnáší tu třetí.Kluci jsou v tomhle mnohem jednoduší. Baví se každý s každým a je jim to jedno, nepomlouvají se a jsou spokojení. Někdy lituju toho,že jsem se nenarodila jako kluk. Sama si myslím,že kamarádství mezi holkou a klukem opravdu nemůže nikdy fungovat. Když si totiž myslíte, že je to možné, zjistíte ,že aspoň jeden z vás cítí něco víc. Zažila jsem plno takových případů a hodně takových "nejlepších přátelstvích" s klukem jsem zažila na vlastní kůži a nikdy to neskončilo přátelstvím, pokračuje to vztahem který nefunguje a končí nenávistí a myslím, že tohle ani jeden z nás nikdy nechtěl. Mimo jiné nikdy nevíme, jestli jsou ostatní ochotni udělat pro nás to, co mi pro ně. Doufám, že jednoho dne k sobě najdu svojí druhou půlku, kamarádku na celý život.Opravdové přátelství má mnohem větší hodnotu než peníze. Co by jsme vlastně byli bez přátel?

Zdjęcia użytkownika Młodość Chudość Zajebistość | via Facebook

rebelle fleur

long story,wait for the movie.

4. listopadu 2013 v 20:07 | rebelle fleur |  diary
Pétales

Zamilovala jsem se do písničky read all about it,tak si jí pro zpříjemnění článků můžete pustit zde.

Chtěla bych shrnout, co se dělo za poslední tři dny. Myslím, že to byli nejrušnější dny za celý předchozí měsíc. Obvykle jsem byla zavřená pořád doma, ale teď jsme vyjímečně každý den s mamkou něco podnikli. Měla v práci volno, tak jsme si udělali takovou menší dámskou jízdu. Začalo to v sobotu, vstávali jsme v půl deváté a jeli jsme do Písku. Jeli jsme tam hlavně kvůli tomu, aby mamka dala do opravny zrcadlovku, která jí přestala zaostřovat. Ovšem nakonec se z toho vyklubal celodenní výlet.

Quote number one.

2. listopadu 2013 v 22:18 | rebelle fleur |  Quotes
Nechala jsem se inspirovat od mé oblíbené blogerky a rozhodla jsem se,že něco podobného zavedu i na svém blogu. Myslím, že každý ví, že miluju citáty a veškerá motta. Někdy, když se nudím, ať je to ve škole, nebo doma stahuju si obrázky s citáty a ty si poté přepisuju do diáře. Můj diář se celý skládá ze všech možných citátů od anglických, přes slovenské až po české. Obvykle mi na stránce nezbývá ani místo, kam si potřebuju poznamenat něco důležitého, tak musím používat lepíky- barevné lepící papírky.Ale teď už bych se chtěla dostat k věci. Bude to vlastně probíhat tak, že přidám nějaký citát, text nebo motto, které se mi zalíbilo a trošku se k němu budu snažit rozepsat a říct na to svůj názor. Doufám jen, že vás to bude bavit, protože mě to přijde jako úplně skvělá myšlenka.

Dělám to,protože můžu. Můžu, protože chci. Chci, protože ty jsi řekl,že nemůžu.

Dlouho jsem přemýšlela, jaký citát sem dám pro začátek. Chtěla jsem vybrat nějaký hodně pravdivý a výstižný a to se mi myslím povedlo. Kolikrát nám okolí řekne, ty to nedokážeš, jsi slaboch,nemáš na to. Pomlouvají nás za naše sny a nevěří mám. Myslím, že tohle si zažil asi každý. Když máme sny a chceme něco dokázat, nikdy nestačí mít jen pevnou vůli, vždycky potřebujeme alespoň trošku nakopnout. Nejvíc chceme věci, za které nás ostatní odsuzují a proč? Chceme jim něco dokázat, chceme jim ukázat že se pletli. Mě když někdo řekne, že na to nemám, chci to o to víc a dělám to s větším nasazením, protože takovým lidem nemůžu udělat tu radost a dovolit aby měli pravdu. Skutečnost je, že to dělám, protože můžu. Můžu, protože chci a chci jen z toho důvodu, že ty jsi řekl,že nemůžu.



inspiration - plugs

1. listopadu 2013 v 23:39 | rebelle fleur |  trash

Chtěla bych to tu dát trochu do pohybu a tak se budu snažit přidávat, co nejčastěji. Po mém měsíčním zanedbání si všichni zasloužíte nášup článků, obvzlášť za to, že jste na mě nezanevřeli a můj blog jste navštěvovali i přesto, že jsem nebyla aktivní. Dnes jsem tu s celkem netradiční inspirací a tou jsou roztahováky a plugy. Dříve se mi to vůbec nelíbilo a měla jsem na to jen negativní názor, ale to už se změnilo. Začala jsem takovýhle styl milovat. Já si osobně roztáhnout ucho nemůžu a to jen z důvodu, že chci jít na školu, kde by to bylo nepatřičné a neodpovídala bych určitým kritériím a to mě štve dost, ale nic s tim nenadělám. Můžu to alespoň obdivovat. Každému se samozřejmně líbí něco jiného. Jak se říká sto lidí, sto chutí. Tohle není pro každého jeho šálek kávy. A vážně si nemůžu pomoct, ale kluci s plugama jsou boží, mám pro ně hroznou slabost. Jinak jsem se snažila najít spoustu obrázků, jak na weheartitu, tak na facebooku. Ty nejlepší z nich jsou pod perexem. Zajímalo by mě, jaký máte názor na roztahování uší, nebo jestli sami roztahujete. Za každý komentář budu vděčná.


Liebster Award Tag

1. listopadu 2013 v 19:05 | rebelle fleur
Bonjour. Určitě už jste o tomto tagu slyšeli a pokud ne, máte teď šanci zjistit o co jde. Jse vlastně o takový řetězec, kde nominovaná blogerka o sobě napíše deset faktů, zodpoví na otázky, které dostala a poté aby se tag dostal dál, vymyslí vlastní otázky a nominuje pět blogů. O tomto tagu jsem se dozvěděla nedávno,ale díky mým oblíbeným blogerkám, kterým moc děkuji za nominaci si to můžu také zkusit. Byla jsem nominovaná dvěma blogerkama, tak jsem se rozhodla pro jeden společný článek.