my happiness needs chocolate

20. července 2013 v 23:08 | ellie monroe |  diary
Untitled

Každý den nemůže být dokonalý,plný úsměvů,síly a nadějí. Nesnáším ty dny, když jsem sama doma a nutí mě to přemýšlet nad chybami, které jsem udělala, nad věcmi, které jsem řekla, nad lidmy, které jsem opustila a někdy i nad slzami, které jsem upustila.

Sedím se sluchátkama v uších a slzy se mi tlačí do očí.Mám snad důvod brečet? co dělám špatně? Nesnášim tu holku, kterou jsem se stala. Někdy se rozhoduju, jestli si vyberu tu světlou, nebo tu temnou stránku.Jestli budu hodná, nekomplikovaná, citlivá a dokonalá nebo jestli si nenechám nic líbit,budu tvrdá a bez citů.

Mám chvíle, kdy bych si přála někam hodně daleko odjet. Nechat minulost a všechno špatné zamnou. Začít odznova, někde kde mě nikdo nezná, kde by mohlo být moje nové já samo sebou.Čím víc se blíží konec prázdnin, tím větší mám strach. Nechci tam znovu. Do té školy, potkávat ty lidi, kteří mě budou chtít stáhnout na samé dno. Bojím se každého nového dnu. Poslední školní dny byli těžké. Lidé, kteří mě uráželi a léčili si na mě svoje komplexy, lidé,kteří si nadávkami zvyšovali svoje ego. Nejvíc mě mrzí, že ty osoby bývali mému srdci nejbližší a hodně pro mě znamenali.Je mi líto, že jsem strávila příliš času s lidmi, se kterými jsem neměla být ani sekundu.

Večer jsem si sedla ve tmě na studené schody před barákem. V ruce cigaretu a koukala jsem na hvězdy a měsíc. Všude to krásné ticho, jen v mé hlavě se honilo tisíce myšlenek.Vzpomínky zůstávají navždy a šrámy na duši taky a to mě ničí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama