christmas is such lovely time

2. prosince 2013 v 22:02 | rebelle fleur |  diary
DECEMBER
make my wishes come true

Už to přichází, vánoční čas. Města jsou vyzdobená světélky a náměstí zdobí vánoční stromky. V obchodech zní vánoční hudba. Jak to někdo nemůže milovat? Je mi jedno, že je venku zima, stejně si přeju aby byl sníh a já mohla jít na dlouhou procházku se psem, tou krásnou bíle zdobenou přírodou a pozorovat padající vločky. Čas, kdy nám začínají zimní prázdniny, celé dny se můžeme válet v posteli v pyžamu v teplých ponožkách,jen koukat na pohádky a jíst cukroví. Moje postel je pokrytá světélky, dveře zdobí jmelí, nástěnku vánoční boty a na okně mi nechybí ani svícínek se santou.

Když jsme byli děti, byli pro nás vánoce vyjímečnější. Věřili jsme tomu, že přijde ježíšek a přinese nám dárky, dokuď nám učitelka ve druhé třídě neřekla, že žádný ježíšek neexistuje a vzala nám všechny naše dětské iluze. Možná je pravda,že vánoce, když jsme byli děti byli kouzelné a nejhezčí. Ale myslím si, že část těch všech pocitů v nás pořád přebývá. Já si každé vánoce hrozně užívám. Vánoční atmosféra je k nezaplacení.

Sice nemůžu uvěřit tomu,že už je skoro konec roku. Příliš rychle to uteklo, ale třeba je to dobře. Pořád doufám, že rok 2014 bude mnohem lepší jak tenhle. Vím, že je to naivní, ale pro mě nový rok přináší nový začátek, šanci něco změnit a doufám, že se mi to povede. Přeju vám, ať se vám tyhle vánoce splní všechna vaše přání a ať na nový rok dokážete změnit, cokoliv chcete. Užívejte si tyhle svátky a nebuďte ve stressu, jsou jen jednou za rok.

Ella
 

dabing, nebo originální znění s titulkami?

11. listopadu 2013 v 19:41 | rebelle fleur |  articles on the subject
Pro tentokrát mě téma týdne docela slušně rozesmálo. Zrovna jsem se chystala napsat bouřlivý článek, kde si zanadávám na český dabing a hrozný překlad. Nakonec jsem rozepsaný článek vypla a rozhodla se, že místo deníčkového článku se zaměřím vesměs na téma týdne.

U mě s jistotou vedou titulky. Dříve jsem se vztekala, že je nestíhám číst a zároveň sledovat film a teď je to naprosto naopak. Nemůžu náš český dabing vystát. Je něco jiného, když se na film napoprvé kouknete s českým dabingem a ne v originále, s tím nebude takový problém, jako když jste zvyklí koukat na váš oblíbený film v originále s titulky a pak vám to někdo pustí česky. Je to k zbláznění a jste akorát znechucení a zklamaní.

Myslím ,že se obrátím k názorné ukázce. Jsem milovníkem filmu Hunger Games, viděla jsem ho sice mockrát, ale pořád ho prožívám se stejným zápalem, jako kdybych ho viděla poprvé. Někdy si u filmu ani neuvědomuji, že čtu titulky a přijde mi ,že tam žádné nejsou a herci mluví česky. Jelikož je dvacátého premiéra druhého dílu a já hrozně chci jet na půlnoční premiéru,tak jsem slíbila mamce,že se na to spolu podíváme. Ovšem jsem netušila, že to stáhla česky. Hned jak jsem slyšela hlas Katniss, Prime a kohokoliv jiného, bylo mi hrozně. Povíšené hlasy, opačné emoce, neboť dokonce náznak smíchu, kdy se to nejméně hodilo a překlad to naprosto dodělal, to doslova. Chvilku jsem naštvaně seděla a nedokázala se soustředit na obrazovku, vadilo mi to a film se mi nelíbil. Miluju anglický originál, kdy vidíte přesné emoce postav a najednou vám dají na podnose český dabing, kvůli kterému se vám chce brečet. Přeříkáte si věty a v hlavě vám běhá spousta myšlenek, že je to celé úplně špatně. Nevydržela jsem ani patnáct minut filmu a musela jsem odejít. Nikdy bych nevěřila, že dabing může změnit téma celého filmu a popřípadě ho zkazit. Anglický originál, je anglický originál.

Tímto nechci říct, že každý česky nadabovaný film je hrozný. Věřím, že není jednoduché trefit se všem do vkusu. Ale když vám někdo k dvacetileté postavě přiřadí hlas dvanáctiletého dítěte, tak to není koukatelný i kdybyste sebevíc chtěli. Koukáte se na film, který je svým způsobem dobrý, ale víte, že je tam něco v nepořádku a ten hlas vás ruší. Výhody dabingu jsou asi pro lidi, kteří jsou zvyklí při filmu něco dělat, třeba psát, uklízet a podobně. Také se hodí pro děti, lidi, které zkrátka nebaví číst u filmu titulky a nebo je jednoduše nestíhají. Titulky jsou vhodné, pokud máte alespoň malou znalost jazyka, a zkrátka máte radši originální znění. Prožíváte přímé emoce, pocity herců, jaké jsou v opravdovém znění. Lidém, kteří jsou již na titulky navyklí, už tolik nepřijde,že tam nějaké jsou a v půlce filmu si je ani neuvědomují. Vím ale, že sto lidí, sto chutí a každý má naprosto jiný názor. Proto bych se chtěla zeptat vás. Máte raději originální znění s titulky nebo dabing? Nebo jste vůči takovým věcem naprosto neutrální?


She is my bestfriend. Hurt her,and you'll die.

10. listopadu 2013 v 11:57 | rebelle fleur |  articles on the subject
Úvaha na téma přátelství.

Co je vlastně pravé přátelství? Existuje vůbec? Můžeme si být jisti lidmi, kterým věříme ? Plno nezodpovězených otázek, na které celý život hledáme odpovědi. V minulosti mělo přátelství mnoho větší váhu než teď. Nebylo plné intrik, přetvářky a faleše. Když jste měli svoji nejlepší kamarádku, mohli jste jí říct cokoliv a byli jste si vždycky jisti, že tajemství zůstanou v bezpečí. Někdy se stane, že najdeme tzv. svou spřízněnou duši. Znáte se chvilku a přijde vám, že se znáte celou věčnost. Rozumíte si, máte rády stejné věci, stejné lidi, máte stejné vlastnosti a nejdůležitější v přátelství je důvěra. Bez ní by nejlepší přátelství fungovat nemohlo. Ale potom jsou tu ta "přátelství", ke kterým je potřeba přidat uvozovky.Ne nadarmo se říká přátele si drž blízko a nepřátele ještě blíž. Ale o tom jsem teď mluvit nechtěla. Jde tu spíš o přátelství,které fungují na principu, že se dotyčný ozve jen když něco potřebuje, nebo kvůli popularitě.Spousta přátelství mají negativní motiv.Zažila jsem spoustu holek i kluků, co si na kamarády jen hráli, nebo jen neměli koho jiného, tak ze sebe falešně dělali ty nejlepší kamarády.Kamarádů za život poznáme mnoho a mnoho jich vystřídáme.

V téhle věci bych řekla, že kluci mají navrh. My holky jsme vážně zajímavá stvoření. Jsme snadno urážlivé, žárlíme když se naše kamarádka baví i s nikym jinym, přebíráme kamarády nepřítelkynim a podobní věci. Nikdy se nestane,že by jsme se my holky dokázali bavit všechny dohromady. Spousta holčičích nejlepších přátelství spočívají v tom, že obě nesnáší tu třetí.Kluci jsou v tomhle mnohem jednoduší. Baví se každý s každým a je jim to jedno, nepomlouvají se a jsou spokojení. Někdy lituju toho,že jsem se nenarodila jako kluk. Sama si myslím,že kamarádství mezi holkou a klukem opravdu nemůže nikdy fungovat. Když si totiž myslíte, že je to možné, zjistíte ,že aspoň jeden z vás cítí něco víc. Zažila jsem plno takových případů a hodně takových "nejlepších přátelstvích" s klukem jsem zažila na vlastní kůži a nikdy to neskončilo přátelstvím, pokračuje to vztahem který nefunguje a končí nenávistí a myslím, že tohle ani jeden z nás nikdy nechtěl. Mimo jiné nikdy nevíme, jestli jsou ostatní ochotni udělat pro nás to, co mi pro ně. Doufám, že jednoho dne k sobě najdu svojí druhou půlku, kamarádku na celý život.Opravdové přátelství má mnohem větší hodnotu než peníze. Co by jsme vlastně byli bez přátel?

Zdjęcia użytkownika Młodość Chudość Zajebistość | via Facebook

rebelle fleur
 


long story,wait for the movie.

4. listopadu 2013 v 20:07 | rebelle fleur |  diary
Pétales

Zamilovala jsem se do písničky read all about it,tak si jí pro zpříjemnění článků můžete pustit zde.

Chtěla bych shrnout, co se dělo za poslední tři dny. Myslím, že to byli nejrušnější dny za celý předchozí měsíc. Obvykle jsem byla zavřená pořád doma, ale teď jsme vyjímečně každý den s mamkou něco podnikli. Měla v práci volno, tak jsme si udělali takovou menší dámskou jízdu. Začalo to v sobotu, vstávali jsme v půl deváté a jeli jsme do Písku. Jeli jsme tam hlavně kvůli tomu, aby mamka dala do opravny zrcadlovku, která jí přestala zaostřovat. Ovšem nakonec se z toho vyklubal celodenní výlet.

Quote number one.

2. listopadu 2013 v 22:18 | rebelle fleur |  Quotes
Nechala jsem se inspirovat od mé oblíbené blogerky a rozhodla jsem se,že něco podobného zavedu i na svém blogu. Myslím, že každý ví, že miluju citáty a veškerá motta. Někdy, když se nudím, ať je to ve škole, nebo doma stahuju si obrázky s citáty a ty si poté přepisuju do diáře. Můj diář se celý skládá ze všech možných citátů od anglických, přes slovenské až po české. Obvykle mi na stránce nezbývá ani místo, kam si potřebuju poznamenat něco důležitého, tak musím používat lepíky- barevné lepící papírky.Ale teď už bych se chtěla dostat k věci. Bude to vlastně probíhat tak, že přidám nějaký citát, text nebo motto, které se mi zalíbilo a trošku se k němu budu snažit rozepsat a říct na to svůj názor. Doufám jen, že vás to bude bavit, protože mě to přijde jako úplně skvělá myšlenka.

Dělám to,protože můžu. Můžu, protože chci. Chci, protože ty jsi řekl,že nemůžu.

Dlouho jsem přemýšlela, jaký citát sem dám pro začátek. Chtěla jsem vybrat nějaký hodně pravdivý a výstižný a to se mi myslím povedlo. Kolikrát nám okolí řekne, ty to nedokážeš, jsi slaboch,nemáš na to. Pomlouvají nás za naše sny a nevěří mám. Myslím, že tohle si zažil asi každý. Když máme sny a chceme něco dokázat, nikdy nestačí mít jen pevnou vůli, vždycky potřebujeme alespoň trošku nakopnout. Nejvíc chceme věci, za které nás ostatní odsuzují a proč? Chceme jim něco dokázat, chceme jim ukázat že se pletli. Mě když někdo řekne, že na to nemám, chci to o to víc a dělám to s větším nasazením, protože takovým lidem nemůžu udělat tu radost a dovolit aby měli pravdu. Skutečnost je, že to dělám, protože můžu. Můžu, protože chci a chci jen z toho důvodu, že ty jsi řekl,že nemůžu.



inspiration - plugs

1. listopadu 2013 v 23:39 | rebelle fleur |  trash

Chtěla bych to tu dát trochu do pohybu a tak se budu snažit přidávat, co nejčastěji. Po mém měsíčním zanedbání si všichni zasloužíte nášup článků, obvzlášť za to, že jste na mě nezanevřeli a můj blog jste navštěvovali i přesto, že jsem nebyla aktivní. Dnes jsem tu s celkem netradiční inspirací a tou jsou roztahováky a plugy. Dříve se mi to vůbec nelíbilo a měla jsem na to jen negativní názor, ale to už se změnilo. Začala jsem takovýhle styl milovat. Já si osobně roztáhnout ucho nemůžu a to jen z důvodu, že chci jít na školu, kde by to bylo nepatřičné a neodpovídala bych určitým kritériím a to mě štve dost, ale nic s tim nenadělám. Můžu to alespoň obdivovat. Každému se samozřejmně líbí něco jiného. Jak se říká sto lidí, sto chutí. Tohle není pro každého jeho šálek kávy. A vážně si nemůžu pomoct, ale kluci s plugama jsou boží, mám pro ně hroznou slabost. Jinak jsem se snažila najít spoustu obrázků, jak na weheartitu, tak na facebooku. Ty nejlepší z nich jsou pod perexem. Zajímalo by mě, jaký máte názor na roztahování uší, nebo jestli sami roztahujete. Za každý komentář budu vděčná.


Liebster Award Tag

1. listopadu 2013 v 19:05 | rebelle fleur
Bonjour. Určitě už jste o tomto tagu slyšeli a pokud ne, máte teď šanci zjistit o co jde. Jse vlastně o takový řetězec, kde nominovaná blogerka o sobě napíše deset faktů, zodpoví na otázky, které dostala a poté aby se tag dostal dál, vymyslí vlastní otázky a nominuje pět blogů. O tomto tagu jsem se dozvěděla nedávno,ale díky mým oblíbeným blogerkám, kterým moc děkuji za nominaci si to můžu také zkusit. Byla jsem nominovaná dvěma blogerkama, tak jsem se rozhodla pro jeden společný článek.

halloween coming

31. října 2013 v 19:13 | rebelle fleur |  articles on the subject
Dnes je 31.října a to znamená, že je halloween. Jelikož tenhle svátek zbožňuju, chtěla jsem ho tu trošku přiblížit a vložit nějaké inspirativní obrázky a možná i nějaká ta videa na halloweenské líčení.

Halloween se považuje zejména za americký svátek. U nás nemá moc velkou tradici, ale pro děti se občas pořádají karnevali v maskách.Halloween je původně keltský svátek a dříve se slavil jako - Samhain (keltský nový rok). Keltové tento večer považovali za předvečer všech svatých. Lidé věřili, že druhá strana je nakloněna nejblíž k živím, jako žádný jiný den v roce. Keltové zapalovali obrovské ohně,brali se masky a převlékali se do kostýmů, aby zahnali zlé duchy. Věřili, že duchové zemřelých mohou být tuto noc nápomocni a nebo naopak. Ohně měli pomoct zemřelým najít cestu do světa živých.

Pověst o Jackovi: O Halloweenu byl Jack tak opilý, že jeho duše začala opouštět tělo. Na to už čekal ďábel, který si pro něj přišel. Jack ho požádal, aby mu povolil poslední drink. Na ten Jack neměl peníze, a proto ďáblovi navrhl, zda by se nepřeměnil v minci, Jack by s ní zaplatil a ďábel by se zase proměnil zpět. Jack však minci ihned popadl a mazaně ji schoval do peněženky, čímž démona uvěznil. Poté si vynutil, že ďábla pustí, když mu dá rok svobody. Po roce se čert pochopitelně vrátil. Tentokrát ho Jack přelstil nalákáním na lahodná jablka. Jakmile byl ďábel na jabloni, filuta Jack nožem vyryl do kmene stromu kříž, a ďábel tak nemohl dolů. Jack mu nabídl pomoc, pokud mu ďábel slíbí, že ho nikdy nevezme do pekla. Když se pak Jack jednoho dne upil k smrti, v nebi ho nechtěli, protože měl na bedrech příliš mnoho hříchl, a slib od ďábla mu zase zaručova,že do pekla také nemůže. Od té doby Jackova duše bloudí po světě a temnotu si ozařuje žhavým uhlíkem, který mu ďábel věnoval. Aby uhlík vydržel déle, vložil do Jack do vydlabané řepy.

-Proto lidé o Halloweenu dávají na okna vyřezanou dýni se svíčkou, protože věří, že si Jack svíčku (světýlko) vezme na cestu a oplatí jím to tím, že je ochrání.

Svátek přetrvává dodnes a to hlavně v Americe. Děti se v maskách vydávají do ulic a prosí o sladkosti. Když nedostanou sladkosti, obvykle vyvedou nějakou lumpárnu , jako třeba posprejované auto a plno dalších věcí. Většina lidí na halloween vyzdobují domy ve strašidelným duchu. Do výdoby patří kostry, netopýři, pavučiny, duchové a nesmí chybět vydlabané dýně. Dá se říct, že je Amerika proslulá také halloweenskými večírky . Pořadatel obvykle navaří nechutné halloweenské specialitky mezi které můžou patřit například rozřízlý mozek nebo mrtvolné prsty. Objevuje se tam samozřejmně i strašidelná hudba, vyprávění halloweenských horrorových příběhů, sledování strašidelných filmů a samozřejmně masky.

Myslím, že halloween je skvělý svátek. Můžete se pustit do celonočního horrorového maratonu a nikomu nepřijdete divní. Je to skvělý den na to, kdy s kamarádkama uspořádat strašidelnou přespávací noc plnou hallowenské výzdoby, děsivého líčení, strašidelných příběhů a horrorů. Pod perexem najdete obrázky, videa a tipy na filmy, tak klikněte a kouknetě dolů.

Endless Mystery

I disgust myself.I hate mirrors.

29. října 2013 v 21:11 | rebelle fleur |  diary
Nejdřív bych se chtěla moc omluvit, za to, že jsem to tu tolik zanedbávala. A taky bych vám chtěla poděkovat, že jste můj blog i přes neaktivitu stále navštěvovali a návštěvnost se místo klesání spíš zvedla. Jsem vám vděčná za dosáhnutí 2000. Vím, že to není moc, ale pro mě to znamená hodně.

Co se stalo za poslední dny? Přijde mi, že je všechno ve starých kolejích. Škola zatím pořád stojí, neshořela. Nevím o ničem, co by se podělalo a nebo naopak zlepšilo. Všechno se drží na té stejné vlně. Kromě pár zásadních věcí.

Začala jsem hubnout. Byla to pro mě velká výzva. Tolikrát už jsem se pokoušela, ale nikdy to nevyšlo. Nedávno jsme si s mamkou řekli, že začneme společně hubnout. Přijde mi vážně skvělé, že na to nejsem sama a že se můžeme vzájemně podporovat. Dneska je to myslím devátý den. Den ode dne je to jednodušší, den ode dne se cítím mnohem líp. I když si hodně lidí myslí, že to nedokážu, vim že ano. Začala jsem každý den cvičit, jím málo a zdravé věci a kupodivu už se mi podařilo shodit tři kila, ale to je samozřejmně jenom začátek.Řekla jsem si, že si letos k vánocům nadělím krásnou postavu, nic jiného mi neudělá tak velkou radost.

Dost aktuální téma je také střední škola. Dlouho jsem tápala a vůbec netušila,kam bych chtěla jít. Jednou to byla střední škola, obor bytový desing, poté střední obchodní škola, obor cestovní ruch až jsem došla k závěru, že nejlepší škola pro mě je hotelovka. I když jsem přemýšlela i nad jinými možnosti, ráda bych šla na hotelovou školu do Mariánských lázní, něco jako nesplněný sen.

Stejně nedokážu uvěřit tomu, že už jekonec října. Přijde mi to jako kdyby ty dva měsíce od prázdnin uběhli lusknutím prstu. Za chvilku jsou milované vánoce. I když jsem každým rokem starší, stejně se každý rok těším, až budou v televizi na vánoce dávat vánoční filmy a pohádky. Kdo by to nezbožňoval. Měla jsem velkou radost z toho, když jsem zjistila, že letošní vánoční prázdniny potrvají 16 dní. Letos by jsme měli jet na týden na hory do Rakouska, takže jsem neskutečně natěšená. Víc už to asi nejde.

Jinak u nás ve třídě se teď právě řěší třdní trička. Potom, co jsem viděla všemožné kombinace, nemůžu říct, že se mi nějaké líbí. Všechny jsou kýčovité a trapné. Nejradši bych byla černá ovce třídy,co ho mít nebude, než být pro smích celému národu. Navíc se stejně nikdy nedokážeme domluvit a vlastní názor je tam vlastně úplně tabu, protože nás stejně zase přehlasuje většina. Nerada chodím do naší třídy, je tam pár skvělých lidí, ale z většinou si nemám skoro co říct a abych byla upřímná, už se těším až odejdu. Někdy na jaře, nebo v červenci se má konat vodák. Už teď jsem smířená s tím, že nikam nejedu. Nemáme dobrý kolektiv a nedokážeme se dohromady bavit, vím, že by proběhlo možná pár ošklivých hádek a vůbec bych si to neužila. Radši si budu týden válet šunky doma, než někde s lidma, kteří pro mě nemají absolutní význam.

Just do it.!

my playlist for september & november

13. října 2013 v 16:07 | rebelle fleur |  music,movie

Dlouho jsem se tu neobjevila s žádným playlistem a dneska je to tu. Slíbila jsem si, že když je ten víkend, tak alespoň něco přidám, když už to tu takovým způsobem zanedbávám. Jako úvodní fotka článku je zase můj idol Demi Lovato. Jinak nejsou to všechny písničky, které jsem poslouchala tyto dva měsíce, protože jsem tu nechtěla vypisovat obrovský seznam,který by nikoho nezajímal. Vybrala jsem většinu těch nejoblíbenějších, tak se snad nezlobíte. Najdete tu zase starší písničky, které jsem si oprášila, úplné novinky a taky pár coverů,na které nedám dopustit. Přeji vám příjemný poslech.

i feel lost inside myself

7. října 2013 v 23:47 | rebelle fleur |  diary
K zpříjemnění čtení si můžete pustit heartbreaker.
Nikdy dost dobrá.Nula, ošklivá, tlustá, hloupá. Někdy mi přijde, že jsem jen chyba. Velký omyl co se stal. Nic si nezasloužim, protože nejsem dost dobrá pro nikoho, pro nic. Pro všechny jenom ubohé nic. Přijde mi,že jsem na všechno sama, že už na mě nikomu nezáleží, protože komu by taky mohlo? Pořád jen opakujete nic mi není, jsem v pohodě. Přitom si jen lžete. Nejste v pohodě a potřebujete obejmout, nebo aby k vám někdo přišel a řekl ,že tu pro vás prostě je.

Uvnitř umíráte a hledáte pomoc, ale nikdo tu není. Bojujete sami se sebou a s pocity samoty. V jednom kuse posloucháte depresivní písničky a brečíte u dojemných filmů s velkým kýblem čokoládové zmrzliny. Někdy je dobré být sama, přemýšlet o vašem životě, o svých rozhodnutích, o chybách. Někdy litujete, je vám smutno, ale pokaždé se to obrátí v dobré a všechno to špatné začne dávat smysl. Protože kdyby se nestalo to špatné, nikdy by se nestalo to, co vašemu životu začne dávat smysl.

Přátelé mizí, lidé, kteří pro vás znamenali strašně moc se stanou neznámými se vzpomínkama. Vzpomínky zůstanou v srdci navždy, nikdy neumírájí a někdy je víc smutné pomyšlení na ty šťastné chvíle, než na ty smutné. Lidé odcházejí a nový přicházejí. Nic netrvá věčně, nejsme v pohádce, kterou si můžeme pouštět donekonečna. Nic netrvá věčně, i ta pitomá kazeta se může rozbít.

Nikdy nebudu perfektní. Nikdy nebudu taková, jakou mě chtějí ostatní. Chci být jen sama sebou, nechci aby někdo řídil můj život. Nikdy nebudu dělat, to co chtějí ostatní. Nikdy jsem taková nebyla a nehodlám si na to zvykat. Každý má své chyby, které ho dělaí vyjímečným,tak proč je měnit ? Možná nad sebou někdy pochybujeme, ale kdo ne? Někdy se cítíme strašně, jako kdyby byl celý svět proti nám, v jenže jsou to jen špatné dny, ne špatný život. Ale jak se říká - život je hra a můžeš být buď hráč, nebo hračka!


shrnutí posledních dnů

23. září 2013 v 19:53 | rebelle fleur |  diary
Girl
Dneska jsem se dokopala k napsání článku, kde bych chtěla shrnout posledních pár dní.

čtrvtek
Asi začnu tím, že jsem od středy do konce týdne byla doma. Ve středu ráno, když jsem s velikým ''nadšením'' vstávala do školy se mi udělalo hodně špatně. Bolelo mě břicho a tak jsem ukecala mamku, jestli můžu zůstat doma. Nakonec se to do večera zlepšilo až na takový stupeň, že to vypadalo, že mi ráno ani nic nebylo a chtěla jsem se ''vyhnout'' nějaké písemce. Opak je ovšem pravdou. Už bych se ale mohla dostat ke čtvrtku. Každých čtrnáct dní ve čtvrtek chodím k doktorce,takže jsem taky zůstala doma. Místo toho, abych ležela a takzvaně odpočívala jsem se do toho pustila a opět přestěhovala celý pokoj. Zabte mě někdo, ale já prostě nesnesu stereotyp. Přesto vím, že za měsíc to bude ta stejná písnička a nábytek poputuje zase ze strany na stranu pokoje, dokuď to nebude perfektní.

Kam dál